X-breyer girls
Celebration breyers | ||||||||||||||||||||||||||||
 | ||||||||||||||||||||||||||||
|
FOX VALLEY OLIVER!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
   Úžasný Shirský,Excelentní kůň ,který vyniká především ve vozatajských soutěžích. Vyhrál několik mistrovství v US. a Kanadě a byl vyhlášen Senior Champion Stallion v Ohio State v roce 2003.
Je to velmi krásně propracovaný model :)
Milton byl ježděn slavným jezdcem John Whitaker. Vyhrál mnoho mezinárodních závodů v parkuru, reprezentoval Británii na Olympijských hrách.
Narozen v roce 1977, jako odstavče koupen Caroline Bradleyovou od chovatele John Harding-Rolls. Když Milton byl mladý, slečna Caroline Bradleyová řekla rodičům, že on je její olympijská naděje. Caroline cvičila Miltona až do její smrti v roce 1983, po které bylo mnoho nabídek jejím rodičům ke koupi nadaného zvířete. Stephen Hadley jezdil na Miltonovi chvíli, než ho začal jezdit proslulý mezinárodní jezdec John Whitaker. Mezi roky 1985 a 1994, kdy jezdil Miltona John Whitaker byl Milton nejúspěšnější. Milton měl mnoho mezinárodních vítězství, a se stal prvním koněm, který vyhrát více než L1 milión ve finanční odměně. Za celou jeho kariéru, Milton málokdy shodil překážku nebo odmítl skočit. Valach byl miláček davů, mnohokrát končil úspěšné kolo velkým skokem do vzduchu. Bylo jasné, že miloval parkury. John jednou říkal o Miltonovi: "Jednoduše nejlepší" ("Simply The Best"). Milton umřel 4. července roku 1999. Byl pohřben na Whitakerově farmě v Yorkshire. Úspěchy
   Krásný a úžasný kůň....co víc o něm říct..... ♥♥♥
  Bluegrass Bandit
Gobblers Knob Farm je domov Bluegrass Bandit. Bluegrass Bandit,je Tennesijský mimochodník :) Bluegrass Bandit jezdí English Pleasure a Western pleasure... Dny tráví potulováním se po pastvinách a pásnutím se...Právě je v důchodu,ale příležitostně se dostane na nějakou malou soutěž.Fanoušci jí milují :)
Barbarovo dědictví
Autor: Lenka Kerumová, Publikováno: 14.2.2007, Preložil:Lenka Kerumová
Smrt tohoto dostihového šampióna by měla vyvolat širší otázky. Možná to budou ony, které se stanou Barbarovým největším dědictvím. Jsou to otázky, kterými by se mělo zabývat dostihové odvětví. Neil Clarkson, tak jako v jiném článku Miller, se po smrti Barbara zabývá otázkami, kam dostihy a plnokrevný chov míří.
Pohádkový konec nebyl Barbarovi dopřán, navzdory bojovnému duchu, který během takřka devíti měsíců rehabilitace a spousty komplikací tento kůň prokazoval. Na konci to byl akutní zánět škáry, nikoli katastrofické zlomeniny zadní nohy, kompletně zahojené, který jej porazil. Laminitis, život ohrožující zánět kopytní škáry, je achillova pata všech koní, asi tak jako je onemocnění srdce u lidí.
Chirurg Dean Richardson řekl, že Barbarovi prostě došly zdravé nohy, na kterých by mohl stát. Barbaro zanechal několik odkazů. Barbaro Foundation, založena na jeho památku, je jedna z nich, a znalosti, získané během intenzivní péče dosud neviděné, jsou další. V kterýkoli jiný den by roztříštěné kosti, které zhatily Barbarovy šance v Preakness Stakes, zhatily život kteréhokoli jiného koně a to během několika minut.
Čtyřletý Barbaro, bohužel, zakopl na poslední překážce svého života, ale není pochyb, že z jeho případu vzešlo mnoho poučení. Tento kůň si zaslouží každé slovo obdivu, a byly jich v hodinách následujících po jeho smrti miliony. S důstojností akceptoval devět měsíců lékařské péče, a jak se vyjádřil jeho chirurg, MVDr. Richardson, z velké části tohoto období byl Barbaro spokojený.
Smrt tohoto skutečného dostihového šampióna by však měla vyvolat širší otázky. Možná to budou ony, které se stanou Barbarovým největším dědictvím. Jsou to otázky, kterými by se mělo zabývat dostihové odvětví.
Lidé nechodí na dostihy proto, aby prolévali slzy při pohledu na šampióna končícího s roztříštěnými kostmi, tak jako se to stalo loni v květnu. Procento zranění mezi dostihovými plnokrevníky je nepřijatelně vysoké – dokonce i samotní lidé v tomto odvětví to přiznávají. Otázka tedy zní – co se s tím dělá?
Množství katastrofických zranění mezi plnokrevníky na dostihové trávě se musí drasticky snížit. Barbarovo zranění byla zlomenina způsobená kroutivou silou, točivým momentem – kůň pravděpodobně zle došlápl a na noze se protočil. Podklad nohu podržel, což způsobilo roztříštění kůstek.
 Zdá se, že není pochyb, že k tomuto zranění by vůbec nebylo došlo na umělém dostihovém povrchu. V Kalifornii ke konci roku 2008 by všechny dráhy měly mít umělý povrch. Např. Hollywood Part, první kalifornská dráha, která měla tento umělý povrch instalovaný, už těží z dobra, které s sebou přinesl – zmenšil se počet zranění, a zvrátil se dokonce i dlouhodobý trend v úmrtnosti koní.
Další dráhy po celých Spojených státech zaznamenávají podobný vývoj. Umělé povrchy jsou popisovány jako soudržné a vůči koním pohostinné. Ale obavy tohoto odvětví zde nekončí.
Jsou tu další dvě znepokojující témata. Kariéry dostihových koní se zkracují. Lze z toho vinit dostihové dráhy? A nebo je to proto, jak někteří podotýkají, že se chov anglických plnokrevníků už dlouho nesoustřeďuje na jejich odolnost?
Vůdčí osobnosti tohoto odvětví už přiznaly, že kvalita a konstituce anglického plnokrevníka se ve Spojených státech v posledních dekádách změnila. Statistiky odhalují, že v 50. letech bylo do chovu zařazeno 20% plnokrevných klisen. V USA se v současné době toto číslo blíží 60%. Někteří chovatelé dnes věří, že chovatelská rozhodnutí jdou na úkor odolnosti koní. „Dnes jde spíše o soutěž krásy,“ vyjádřil se jeden z nich. Chovatelé podle jeho názoru produkují méně tvrdé a zdravé koně. Ostatní chovatelé však argumentují, že jednoduše dodávají, co si kupující přejí.
Ať už jsou důvody jakékoli, kterákoli ztráta na základě zranění není odrazující pouze pro majitele dostihových koní, ale je škodlivá i pro samotné odvětví.
Co se tedy stane Barbarovým odkazem?
To se dozvíme pouze s časem.
Text: Neil Clarkson
*********************
Pozn. autorky článku - malá rekapitulace (zdroj http://special.equisearch.com/blog/horsehealth/ )
 Překážkou v postupu, co jinak vypadalo jako nevšední zotavování z mnohonásobné fraktury se na začátku ledna stala Barbarova levá zadní noha. Po první operaci, kdy byly Barbarovy zlomené kosti sešroubovány, přílišná zátěž druhé nohy a minimální pohyb vedly k akutnímu zánětu škáry levého zadního kopyta, a k odnětí 80% kopytního pouzdra (červenec 2006). Ačkoli na vnější straně kopytní pouzdro narostlo do své takřka původní délky, vnitřní stěna rostla o poznání pomaleji (v lednu 2007 pouhých 10%).
V průběhu ledna dali veterináři Barbarovi sádrový obvaz, aby podpořili správnou polohu kopytní kosti. Viditelné nepohodlí koně a reinspekce kopyta vedly Richardsona k tomu, aby odňali další část nově separované stěny na vnitřní straně levého zadního kopyta (9. ledna večer), a opět přeťali šlachu hlubokého ohýbače prstu, čímž chtěli snížit jeho tah na kopytní kost. Šlachu přeťali už podruhé, protože od prvního zákroku se zahojila a její tah na kopytní kost vzrostl a způsoboval její rotaci. Rovněž zasádrovali dolní část pravé zadní nohy, aby dodali další potřebnou podporu. Během tohoto období, kdy kůň trpěl více než obvykle, začal Barbaro více zatěžovat pravé zadní kopyto, čímž si pod sádrou způsobil otlak, z něhož se později vyvinul subsolární absces. Veterinární tým, aby dostal absces pod kontrolu, zavedli v sobotu do pravé nohy externí fixační pomůcku, která odnímá váhu z kopyta pomocí dvou ocelových hřebů, zavedených napříč dříve roztříštěnou i když dnes již zhojenou holenní kostí pravé zadní nohy. Tyto šrouby jsou spojeny s externími podpůrnými destičkami, které jsou napojeny na chodidlovou podložkou z lehké slitiny. Váhu koně tedy nesou šrouby, a kost. Na místě však byly obavy, zda hřebíky nezpůsobí další frakturu zhojené kosti – protože váhu nesla díky hřebíkům noha, zatímco kopyto bylo úplně odlehčeno -, nebo zda tím, že se zadním nohám odlehčí, přesune kůň váhu dopředu a nedojde ke schvácení předních kopyt. K čemuž nakonec krátce nato skutečně došlo.
27. ledna podstoupil Barbaro operaci na pravém zadním kopytě, kde došlo k hlubokému subsolárnímu abscesu poté, kdy si z důvodu bolesti ulehčoval levou zadní nohu. Poškozená tkáň zasáhla chodidlo a vnější patku pravého kopyta.
Barbaro po této operaci poprvé v noci neležel a evidentně trpěl bolestmi. Toto, nízkáé šance a nejistota, že jsou schopni držet Barbarovy bolesti pod kontrolou, vedli tým pečující o koně, k rozhodnutí Barbara uspat.
Mnoho diskuzí se věnovalo postupu v léčbě a léčbě tohoto případu. Na některých se dočtete, že imobilizace koně, jeho neustálé stání případně pobyt v závěsu, vedly ke snížení průtoku krve chodidlem a kopytem, a tudíž se značně zvýšila pravděpodobnost zánětu škáry, odloučení stěny atd. atd. Léčba probíhala jak probíhala a skončila jak skončila. Barbarovo dědictví, jak píše autor výše uvedeného textu, však může tkvít v poučení, které si z jeho případu vezmeme.
Zřejmě nejsledovanější kůň současnosti, čtyřletý hřebec Barbaro, který utrpěl katastrofální zranění nohy při loňském květnovém Preakness Stakes, byl ráno 30. ledna uspán. Poté, co sežral svou pravidelnou ranní porci trávy a odpočíval ve svém závěsu, mu byla podána vysoká dávka anestetika, která ukončila jeho život.
“Nemohl být klidnější,” řekl chirurg Dean Richardson po Barbarově smrti. „V minulosti byly případy, kdy jsem věděl, že jsem čekal příliš dlouho. Mohu vás ujistit, že u Barbara tomu tak nebylo,“ vyjádřil se na tiskové konferenci, která byla svolána po Barbarově uspání. Richardson na konferenci vysvětlil nedávné komplikace a proč bylo potřeba dalšího chirurgického zásahu. Řekl, že Barbaro byl předchozí noci evidentně velmi nešťastný.
„Udělali jsme co jsme řekli, že uděláme … nemůžeme-li zajistit pohodu koně, nebudeme v léčbě pokračovat. Všichni, jak jeho pečovatelé, tak jeho majitelé, měli celou dobu na paměti rozhodnutí, že kůň nesmí být při léčbě nešťastný, nesmí trpět. Zvážili jsme jeho šance, a dospěli k našemu závěru Barbara uspat. Bylo to správné rozhodnutí. Je třeba udělat to, co je nejlepší pro pacienta. Není to první kůň, nad nímž jsem plakal.“
Richardson se vyjádřil, že z Barbarova případu se mnohé naučili a byl pro ně velkým přínosem: „Kdybych zítra dostal koně se stejnou zlomeninou, stejným zraněním, upřímně věřím, že dnes bych měl na záchranu takového koně vyšší šanci.“
„Pravděpodobně bych neudělal stejné chyby. Jsem si jistý, že jsem chyboval, každý dělá chyby. Byly věci, které jsem mohl udělat trochu lépe. Musíte věřit, že se v tom, co děláte, můžete zlepšit,“ dodal.
Doktor Richardson se vyjádřil, že jeho lékařský tým dobře zvládal laminitis v Barbarově zraněné zadní noze tím, že jej pohybovali a udržovali zatížení na obou zadních nohách. Nicméně komplikace nastaly ve chvíli, kdy Barbaro začal přesouvat příliš mnoho váhy na zraněnou nohu. Zlomeniny se kompletně zahojily, takže tam problém nebyl. Komplikace vyvstaly poté, co se na zhojené noze, na patě, vytvořil otlak.
„Tento hluboký otlak znamenal, že se mu v patkové oblasti vytvořil absces, a to přesně pod původním zraněním. Začal přetěžovat přední nohy, jak si chtěl zadním ulehčit, a došlo k laminitidě,“ vysvětlit Richardson. „Taková situace je jako balíček karet. Někdy jsou věci tak nejasné, že když začne padat jedna, přidají se k ní další.“
Akutní zánět škáry obou předních kopyt zanechal Barbara – a to doslova a do písmene – bez nohy, o kterou by se mohl opřít. „Po většinu doby, kterou během devíti měsíců léčby strávil v naší péči, byl spokojeným koněm. Komplikace se rozvinula velice rychle, během několika dní, a to, co nás přitlačilo ke zdi byl fakt, že poprvé, poprvé za celou dobu léčení, se Barbaro potýkal s obtížemi.“
„Necítil se dostatečně dobře na to, aby si lehl. Nebylo mu pohodlné stát. Několikrát jsme ho ze závěsu odpojili, aby si mohl lehnout. Ale hlavní důvod byl, že z něj náhle byl úplně jiný kůň,“ komentoval Richardson. „Našim cílem bylo udělat pro koně správnou věc. Prodiskutovali jsme s Jacksonovými současné komplikace. Byl jsem přesvědčený, že by nebylo správné v léčbě pokračovat, protože šance byly velmi chabé, a kůň by musel projít nekontrolovatelným množstvím nepohodlí a bolesti. Bylo na něm jasně vidět, že je s novým vývojem situace nešťastný. Bylo patrné, že měl bolesti.“
Barbaro bojoval nejen s roztříštěnou zadní nohou, ale také s infekcí, s minimálně jedním abscesem, a akutním zánětem škáry v nezraněné pravé noze, které vedlo k odstranění 80% kopytního pouzdra. Většinu z posledních osmi měsíců strávil v boxe, ale v nedávné době, když jeho zadní nohy zesíliliy se mohl procházel po nedaleké pastvině a pást se na trávě. Nějaký čas pobýval v závěsu, aby se odlehčilo jeho nohám, přesto si udržel dobrou náladu a chuť k jídlu. Jeho majitelé, Roy a Gretchen Jacksonovi, zrovna týden před uspáním Barbara, se rozdělili o cenu Majitel roku a obdrželi Elipse Racing Award jako projev úcty za oddanost, kterou projevili svému koni. Rovněž obdrželi zvláštní cenu.
Barbaro byl léčen v New Bolton Centre, 50 km od Philadelphie. Kůň podstoupil pětihodinovou operaci, během které mu veterinární tým s pomocí 30 šroubů a titanové destičky dohromady pospojoval tři roztříštěné kosti.
Až do 10. ledna, dokdy se péče o jeho zdraví díky komplikacím podobala jízdě na horské dráze, vyžádala si další operaci a výměny sádrových obvazů. Tehdy se k němu štěstí obrátilo zády. O víkendu po té, co se vytvořil další absces, se objevily další komplikace. Barbaro byl znovu operován a do kosti mu byly vloženy dva kovové hřeby, aby se omezila veškerá zátěž postižené nohy.
Lidé milují hrdiny, a Barbaro se rozhodně jedním takovým hrdinou stal. Jeden z jeho odkazů zahrnuje sbírku 1,2 milionu amerických dolarů, odstartovanou na začátku července loňského roku, zaměřenou na vybavení, jako je operační stůl, rám a závěs pro stejný bazén, určený pro koně probouzející se z anestézie, ve kterém se probouzel i Barbaro.
Jacksonovi, dle zpravodajů, se nikdy nezajímali o to, zda bude Barbaro schopen připouštět, ale naopak jen doufali v to, že Barbaro si bude moci užívat spokojený život na farmě.
Barbaro, narozený a odchovaný v Sanborn Chase ve Springmintské Farmě v Kentucky, ukázal nevšední dostihovou formu, kulminující ve fantastické šestapůldélkové vítězství v Kentucky Derby. Na kopytech roznesl jedno z nejlepších startovních polí vůbec, které se v tomto dostihu za poslední léta sešlo. Takový náskok v cílové rovince historie nepamatuje od Assaultova vítězství v roce 1946. Kůň se stal okamžitým favoritem slavné Trojkoruny, ale tragedie v Preakness zhatila tento sen devastujícím způsobem. Úsilí vložené do záchrany Barbarova života je nesporně jedno z největších, které kdy byly vynaloženy na záchranu a návrat koně zpět do života.
__________________________________________________________________________________________________
Narozen: 29.dubna 2003 Plemeno: Anglický plnokrevník Zaměření: dostihy Místo: USA Otec: Dynaformer Matka: La Ville Rouge Povaha: Nádherný kůň s velkým srdcem...Chtěl vyhrávat... O dlouhé době, několika měsících, museli lékaři ukončit trápení 4 letého plnokrevného hřebce Barbara. Tento statný hnědák s odznaky poprvé vyběhnul na trať v roce 2005 .Svůj první závod Laurel Futurity vyhrál. A celkem startoval ještě 3x Floridské a Kentacké derby. Poslední start v Preakness Stakes 22. května 2006 byl pro něj bohužel osudný. Měl velmi tříštivou zlomeninu na pravé zadní noze.Pro lidi to byl velmi velký šok hlavně pro ty co ho měli na starost.Někteří měli i slzy v očích.Ihned ho převezly na veterinární univerzální kliniku kde mu nohu operovali a sešroubovali.Jeho stav se zlepšil.Jenomže chytl do druhé nohy laminitis. . Jeho stav se horšil.. Miliony lidí sledovali den co den jeho stav. Ale 29.ledna 2007 světem otřásla zpráva, že Barbarův rychle se horšící stav bylo nutné skoncovat. Barbaro prohrál svůj poslední, životní, závod a byl uspán. Ti, co jej znali, si ho budou pamatovat jako velkého koňského bojovníka, který bojoval nejen silou, ale hlavně srdcem...Jeho ohrada byla zahrnuta spoustu přáníček nejen od okolních lidí .Tohoto koně si bude pamatovat mnoho,ale mnoho lidí jelikož se jím vryl do srdce a na to že startoval tak brzy si ho budou všichni moc pamatovat. "odpočívej v pokoji Barbaro" :o)
zdroj: http://wildhorse.blog.cz/0703/pravdivy-pribeh-barbara-aneb-jak-to-vlastne-s-nim-vsechno-bylo
Jako breyer:
Hehe,tuhle krabici nikdy na živo neuvidíme xD
Krásnej!!!
----------------------------- Co popisujeme z jeho života:
Byl velmi statečný...I při boji o svůj život...Jak říkal chirurg: Klidnější nemohl být...Byl to koník s velkým srdíčkem,a my na něj nikdy nezapomeneme! |
